Avokádo růst
by chtělo. Ve váze však
už zakrnělo.
29×45 akryl, plátno
Darováno
Na větvičku pták
přiletěl. Zacvrlikal,
zašvitořil, žil.
19×19 akryl, plátno
S jedním člověkem
v jednom bytě žít může
být zajímavé
20×30 akryl, plátno
Čas vyrazit ven
než poslední červánky
den v noc promění
60×35 akryl, plátno
Když se tvoří pes.
Věz. Stačí plátno přec. Tah
štětcem tam a zpět.
50×50 akryl, plátno
Na dlažbě mokrý
pes prská sliny. Mokne.
Ale neprší.
prodáno
Co zříš v zrcadle
nemusí vždy odrážet
tvou skutečnou tvář
na prodej
Bílí sníh, černý
pes. Tisíce let. A jsou
tu stále s námi.
darováno
Chlapec makrely
loví. Syrové je pak jí.
Bratr a moře.
V krabici sedí
kočka domácí. Čeká
až přiběhne myš.
Babička ze své
zahrádky dohlédne na
Šumavské kopce
50×30 akryl, plátno
Tam kde čmáral Gogh
zkouším to po sto letech
taky. V Arlesu.
Na „Café la Nuit“
žluté jsem spotřeboval
mraky. V Provence.
25×25 akryl, plátno
Pes Max má hlad. Má vyplazený jazyk. Má
chuť všechno sežrat.
Láska těmhle dvou
sluší, měli by si však
víc čistit uši.
Vpravo za lesem
pod velkou borovicí
Land rover drandí
50×35 akryl, plátno
Šéfův rodný dům
je celkem barabizna,
ale má své kouzlo
Sýček v dáli: Hó,
ohohó hů. Houká nad
blankytným statkem.
35×28 akryl, plátno
V hrušňovém háji
děti si na statku
hrají
zapálily stodolu
a ta shořela.
60×40 akryl, plátno
Studentíci na
fakultu běží. V NTK se
na pivo staví.
Kde břízy rostou
a krávy dojí, modré
stavení stojí.
Cesta do kopce
může být nebezpečná.
Když tě honí stroj.
Z vyhlídky v Libni
častokrát jsem slýchal ruch
města i řeky šum.
29×29 akryl, plátno
Nad stádem kravím
kopyta duní. Hnědý
vůl v čele stojí.
Sad mandarinek
zavlažovací kanál
parný letní den
Kam dokráčí mé
nohy bosé po modré
hladině mořské?
Bouře se blíží
a před kostelem zlatým
temná socha ční.
Zdí prorůstají
kořeny fíkovníku.
Spadané plody.
Čtyři ostrůvky
nazdařbůh rozeseté
v moři Jaderském.
Hvězdní obloha.
Zář rybářské osady.
Moře. Klid. Noc. Tma.
Nekončící den.
Kolikátý? Nvím už.
Slunce furt pálí.
Moře. Surfaři
serfují a windsurfí
na svých kajtserfech.
Na moři vlny
pohupují loďkou při
lovu olihní.
Tudy projížděl
následník trůnu D´Este
do Sarajeva.
Zahradní slavnost.
Lid tančí, pije, žije.
A veselí se.
Bylo to pěkné
slunečné odpoledne.
Odplulo s mraky.
Stojí tam. Sám. Jan
Nepomucký. Smutný je.
Ztratil hvězdy své.
V září byla Telč.
Byl jsem tam. Telč je pořád.
Já už tam nejsem.
Barokní štíty,
ozářené světly lamp
ve vlahé noci.
Kdybych náměstí
Telče nevybarvil. Jen
Arras by z něj zbyl.
Most! Dřevěnej. To
není most, toť lávka. To
není Most, toť Telč.
Z Telčské věže lze
v dáli spatřit Tatry. I
Ruské Kamazy.
Namalovaný
parapet. Na něm sedí
kočka strakatá.
Vegetarián
Peginka se těší až sní
kopretiny.
