_

Mezi nebem nahoře a nebem v odrazu vodní hladiny zavěšená scéna na tykadlech světa.

Herci zde nepředvádějí své naučené kousky, ale žijí svůj příběh, který předávají druhým.

Každý je zde divák i herec.

Tedy Hra a Prostor jsou veličiny určující zadání tohoto tématu a ještě železniční most a řeka a město kolem.

Chvíle zastavení a poznání i úlevy a smíchu i úzkosti ze sdíleného oblečená do architektury.

A možná k této plouvoucí horizontále i jakýsi maják na lidské osudy zdaleka svíticí i přitahující.

Tak tolik asi k zadání, které má evokovat fantazii k zamýšlené kompozici.

Vlastní program vyplývá z předešlého.

Bude zde scéna na plovoucím molu neb lodi se zástěnou z plátna, na které bude promítáno potřebné.

Hlediště bude umístěno na svažující se náplavce, zakryté plachtou proti povětrnosti a odcloněné od silnice terénní vlnou, ve které může být i zázemí techniky kina i divadla.

A poslední část bude onen maják, nebo věž, ve které bude umístěno zázemí pro diváky i herce, kteří se navzájem alternují.

Zdá se, že zde nepůjde jen o divadlo, ale o život.

O výměnu životních zkušeností formou výrazovou i hudební.

Tedy budou se zde pořádat i koncerty, performace umělců nejrůznějších žánrů.

I výuka formou hry na způsob Jana Ámose.

Prostě divadlo života.